Archeologické výzkumy

Dějiny prvních výzkumů
Už tisíce let žijí lidé v katastru dnešní obce. Jedna generace střídala druhou; měnily se i polohy někdejších vsí . Místa, kde stovky let stály vesnice, následující osídlení využívalo jako pole a vše co vadilo pluhu v orbě pracně odstranilo. Opevňovací náspy, příkopy, zbytky obydlí, cest, kultovních míst, náspů a označení hrobů - to vše postupně mizelo z povrchu země a postupem času i z paměti lidí. Ale ne všechno bylo zničeno. Tam, kde základy domů, hroby a jiné zasahovaly hlouběji než mohl zničit pluh, tam hlína uchovala všechny stopy a předměty, které se do ní během těch dlouhých tisíciletí dostaly. A pak při zakládání nových obydlí, při výkopových pracech a velmi často při práci na poli lidé nacházeli doklady po dřívějších osadách a pohřebištích. Valná většina těchto předmětů byla zničena. Teprve od druhé poloviny 19. století byla část těchto nálezů uchována a zachovaly se i bližší údaje o místechjejich nálezu. Většinou se tak dálo díky činnosti a pochopení lidí, kteří chápali význam těchto památek a někdyje i sami vyhledávali.

Jedním z nejstarších byl výzkum popelnicového pohřebiště z doby bronzové v polní trati Druhý díl (Na panským) mezi vsí a státní silnicí. Zde byly v 80. letech 19. století použity parní oračky, které zasahovaly hlouhěji do půdy. Jejich pluhy narazily na kamenné obvodové konstrukce základů pohřebních mohyl z mladší a pozdní doby bronzové (13. až 8. stol. př.n.l.). Na náklady knížete Salma zde v r.1886 provedl výkopové práce W. Gurlitt z Narurhistorisches Museum ve Vídni, kde jsou také získané nálezy dodnes uloženy. Gurlitt také o nálezu referoval v tehdejším odborném tisku. V tomto výzkumu pak pokračoval ještě větším odkryvem M. Helf, rovněž z vídeňského muzea. V r.1895 zde prozkoumal několik desítek žárových hrobů a svá zjištění včetně četných vyobrazení nálezů rovněž zveřejnil. Toto naleziště zkoumal i autor těchto řádků v r. 1971 a v r.1983 při jeho narušení budovanými plynovody. Celkem zde bylo prozkoumáno více než 120 žárových hrobů, uložených většinou v popelnicích a někdy původně překrytých mohylami s kamennou konstrukcí. V r.1878 prozkoumal Jindřich Wankel, známý objevitel nálezu z Býčí skály, na "farském kopečku" někde v místě dnešní mateřské školky zajímavý a dnes bohužel ztracený hrob. Hrob byl obložen plochými kameny a "obilím vyplněný, v němž uloženo pět lidských lebek , železný nožík s bronzovým kováním a nedaleko odtud mnoho střepin a četné hliněné perly." Jen na základě popisu není možné bližší časové určení tohoto objevu. Opět na "farském kopečku" , ovšem tentokrát na protilehlé straně dnešního hřbitova kopal v r.1888 známý badatel Jan Knies, který tehdy učiteloval v Blansku. Toho upozornil místní učitel a zájemce Josef Sumbal na nález lidských kostí mezi hřbitovní zdí a domem č.2 ("U Skupcových"). J. Knies zde prozkoumal celkem 4 kostrové hroby z 12. století a nalezl v nich postříbřené měděné vlasové ozdoby. Od té doby až do současnosti bylo odkryto ještě několik hrobů mezi školou (i při její stavbě v r.1843 byly zničeny podobné hroby) a křižovatkou místních komunikací před Janíčkovými. Knies svůj výzkum velmi dobře popsal a zpracoval - kupříkladu předal lebky z objevených hrobů společně s lebkami z rušené části současného hřbitova známému antropologu a archeologu Luboru Niederlemu, který srovnal znaky lebek z 12. a z 19. století a dospěl k závěru, že v místě žije stejné obyvatelstvo jako ve 12. století. Bylo tak poprvé na Moravě provedeno antropologické srovnání dřívějšího obyvatelstva se současným.

V období mezi světovými válkami získal pro Moravské zemské muzeum v Brně drobné nálezy Jan Skutil (ten také vydal v rámci tehdy vydávané Vlastivědy Boskovska soupis tehdy známých nálezů a nalezišt' z katastru vsi). Některé nálezy z Druhého dílu a z "farského kopečku" tehdy získalo také muzeum v Boskovicích. Za zmínku stojí i paleontologický nález částí kostry nosorožce srstnatého. V r.1940 probíhaly zemní práce na výstavbě rychlostní komunikace při západní hranici katastru, známé jako "německá dálnice." I když šlo o strategickou válečnou stavbu, byl zde proveden pečlivý záchranný výzkum pravěkých nalezišt'. Archeologické práce vedl rodák z Jevíčka H. Freising a následně pak G. Konig, jako dělníci na výzkumu pracovali místní občané a v pozdější fázi války i angličtí zajatci. Katastrální hranice zde pak byly nově upraveny k linii dálničního tělesa, ale výzkumné práce a nálezy jsou označovány dle dřívější příslušnosti i do katastru Býkovic a Lysic. Všechny jsou ale z několik set metrů dlouhého úseku nynějšího tělesa dálnice na obou březích potoka od Žerůtek. Na pravém břehu bylo zjištěno osídlení z mladší a pozdní doby kamenné, z doby bronzové a železné, byla zde zjištěna i sídliště doby laténské, římské, z doby stěhování národů a doklady nejstaršího osídlení v době hradištní. Na levém břehu potoka byla prozkoumána část sídliště z mladší doby kamenné a z doby bronzové, rovněž bylo prozkoumáno několik desítek žárových hrobů z doby bronzové (opět se zde objevily i kamenné konstrukce dřívějších mohylových náspů). Později zde - o něco severněji - byl nalezen i keltský mečík, pocházející pravděpodobně z laténského hrobu. Železný meč má na čepeli vyraženy symboly slunce a měsíce (symboly jsou tauzovány zlatem) a byl vyroben na území dnešního Švýcarska. Většina nálezůje dnes uložena v Moravském zemském muzeu v Brně, část nálezůje v expozici Pravěk Boskovické brázdy v muzeu v Boskovicích. Na této lokalitě (v různých okolních katastrech) bylo od 70. let provedeno ještě několik menších výzkumů a povrchových sběrů po orbě, které v podstatě potvrdily předchozí zjištění a hlavně zjistily celkový rozsah naleziště.

V poválečném období byla opět zničena část krajinných prvků i nálezů při velkoplošném využívání orných ploch. Orbou poničená naleziště ale poskytovala alespoň možnost zjišt'ovatjejich rozsah a zastoupené druhy osídlení. Od počátku 70. let 20. století byla takto sledována většina katastrů v naší oblasti a byla postupně objevena velká množství nalezišt'. Ve většině případů to byla dávná sídliště, jejichž pozůstatkyjsou uloženy pod povrchem země mělčeji než naopak většinou hlubší hroby. Většina pohřebišt' proto ještě čeká na své obj evitele. Pečlivě byly také sledovány zemní práce, při nichž byla řada nalezišt' poškozena a musel být proveden alespoňjejich záchranný výzkum. Ten většinou probíhal pod záštitou Okresního muzea v Blansku (téměř vždy pracoviště Muzeum Boskovicka), Archeologického ústavu ČSAV v Brně a následně pak Ústavu archeologické památkové péče v Brně stejně jako Moravského zemského muzea v Brně. V těchto institucíchjsou uloženy nalezené soubory památek. Část je vystavena v Muzeu Boskovicka v Boskovicích, kde tvoří základ expozice pravěku Boskovické brázdy. Výzkumy probíhaly od 70.do 90. let minulého století a přinesly většinu poznatků, stručně shrnutých na následujících stránkách. Vlastní výzkumná činnostje podrobně popsána v odborné literatuře ajejí výčet by byl nad rámec této publikace. Lze upozornit jen na největší několikaletý průzkum v trati Písky, která byla následně zničena stavbou kravína. Osídlení v této příhodné poloze pod úpatím Velkého Chlumu proběhlo ve třech zcela odlišných obdobích. Nejstarší můžeme datovatještě do průběhu doby ledové a nalezené kamenné nástroje patřily populaci neandrtálců, která zde žila v době před více než 40 000 lety v starší době kamenné. Následující osídlení patřilo kulturám prvních zemědělců z mladší doby kamenné z 5. a z počátku 4.tisíciletí př.n.l. (kultury s lineární keramikou, s vypíchanou keramikou a s moravskou malovanou keramikou). Byly odkryty rovněž půdorysy dřevěných domů ajiné sídlištní stavby. Nejmladší - a nejdůležitější - fázi osídlení představovala keltská vesnice z posledního století př.n.l. Nálezy z ní prokazují řemeslné a obchodní zaměření jejich obyvatel (např.bronzové vážky na vážení mincí a drahých kovů) s vysokou životní úrovní (prsten se zlatou fólií pod ztracenou antickou gemou). Dodnes fascinuje i nález železného pisátka stilos, kterým se zde před více než dvěma tisíci lety psalo na voskové destičky v dřevěném rámečku. Tato laténská vesnice byla vykopána celá aje tak dosudjedinou kompletně prozkoumanou vsí dávných Keltů na Moravě. Není však jedinou lokalitou v katastru dnešní vsi, která se stalajiž natrvalo součástí dávné moravské historie. 

Pravěké osídlení a vznik dnešní vsi
Současná vesnice leží při západním okraji několik kilometrů širokého údolí Boskovické brázdy. Ta vznikla velmi dávno již v prvohorách jako obrovská puklina při horotvorných procesech, kterou postupně vyplnily nánosy z okolí. Poslední se zde uložily sprašové hlíny naváté od severských ledovců v průběhu doby ledové . My je známe spíše pod názvem "žlutka" nebo cihlářská hlína. Najejich vrstvách se po skončení doby ledové vytvořily kvalitní zemědělské půdy, kteréjsoujiž více než 7 tisíciletí využívány k obživě místním obyvatelstvem. Údolí Boskovické brázdy je také oproti okolním podhůřím Českomoravské vysočiny a Drahanské vrchoviny sníženó přinejmenším o stovku metrů, což má pro zemědělskou produkci také svůj význam. V nejbližším okolí brázdy nebo přímo v ní se nachází řada důležitých surovin, využívaných již pravěkými obyvateli. Jsou to kvatitní keramické hlíny a tuha, důležité pro výrobu keramiky. Také rohovce a amfibolitické břidlice, z nichž se vyráběly kamenné nástroje. Velmi důležitýje výskyt mědi, která byla tavena a slévána spolu s cínem na bronz, jehož produkce dala jméno jedné celé etapě pravěkého vývoje. I na území naší vsi byly vyráběny bronzové předměty, což nám dokládají zbytky odlévacích forem. V podhůří Vysočiny byla rovněž možnost získávání stříbrné rudy a v době laténské bylo v okolí Bořitova odléváno i zlato. Velký význam pro mladší osídlení měly místní zdroje železných rud, které zde byly také využíványjiž od 6. století př.n.l. Všechny tyto podmínky zde vytvořily velmi dobré předpoklady pro život lidí již od nejhlubšího pravěku. Starší doba kamenná Ojedinělejsou nalézány jednoduché nástroje, vyrobené většinou osekáváním říčních valounů. Je možné, že patří nejstarším předchůdcům člověka ajejich stáří by bylo několik set tisíc let. Nejsou však zatím známy ze spolehlivě datujících souvislostí a prokázání jejich skutečného stáří je zatím otázkou budoucnosti. Zcela zřetelné je osídlení, které patřilo vedlejší vývojové větvi rodu homo. Byli jimi známí neandrtálci, jejichž osídlení z průběhu doby ledové je již delší dobu známo z jeskyň blízkého Moravského krasu (především pak z jeskyně Kůlna). To proběhlo podobně jako v Krasu v několika vlnách. V našem okolí nacházíme ze staršího období osídlení neandrtálců tentokrát poměrně dobře datované nástroje, starší více než 100 000 let. Mladší fáze pak proběhla přibližně před 45 000 až 40 000 lety a byla velmi výrazná . V přilehlé části Boskovické brázdy byla objevena téměř stovka někdejších stanovišt' loveckých tlup, velké množství jich bylo zjištěno přímo v našem katastru (např.v polních tratích Písky, Nad vsí, Zádvoří a Záhumenky, Čížovky, Badálek, Nepluště, Mezichlumí, U hutí, Větrníky, Hřeblo, Krchůvky, Na křibě, Haná, U dálnice, Klemovsko, Niva ). Jeden z nástrojů byl vykopán přímo v dnešním vstupu do mateřské školky. Největší a také nejvýznamnější stanoviště těchto neandrtálců bylo na návrší Horky, odkud mohli tehdej ší lovci dobře sladovat pohyby stád zvěře jak v údolí Svitavy na východě, tak v téměř celé Lysické sníženině na západě. V otevřené krajině sídlili v teplejším ročním období, kruté zimy patrně přečkávali v nedaleké jeskyni Kůlně. Jejich vývoj byl ale patrně ukončen příchodem nových skupin lidí, tentokráte již našich přímých předků (homo sapiens sapiens). Jejich nástroje se rovněž objevují na některých předešle zmiňovaných lokalitách (i na Horkách) ajejich stáří je méně než 40 000 let.

Mladší a pozdní doba kamenná
Přibližně před 10 000 lety skončila doba ledová a zavládlo příznivé podnebí, v některých obdobích i poněkud teplejší nežje dnešní. V zemích Předního východu lidé objevili výhody zemědělství ajejich znalosti se společně se skupinkami nových obyvatel rychle šířily do Evropy. Do našeho kraje pronikli tito první zemědělci již před více než 7 000 léty, v závěru 6. tisíciletí př.n.l. Jejich pole je trvale připoutala najedno místo. Stavěli první pevné domy, své mrtvé již dle svých náboženských představ pohřbívali, znali výrobu textilu a keramiky. U Bořitova byly tyto domy objeveny při výzkumech v tratích Písky a U dálnice. Celé období mladší doby kamenné trvalo více než tisíc let až do počátku 4. tisíciletí př.n.l. a vystřídaly se postupně kultura s lineární keramikou, pak kultura s vypíchanou keramikou a nakonec kultura s moravskou malovanou keramikou. Doklady sídlišt' známe z tratí Písky, U dálnice, U Horky, Perná, Mezichlumí, Zadní sekerky, U hliníku a Na křibě (sídliště v hliníku u bývalé cihelny bylo objeveno při jeho rozšiřování na vodní nádrž v r.1973 a byl zde odkryt také mělký příkop, který ohrazoval část tehdejší osady). Ojedinělé hroby byly zjištěny v trati U dálnice. 

V následující pozdní době kamenné (trvala až po přelom 3. a 2. tisíciletí př.n.l.) se vystřídala tentokrát značná řádka pravěkých kultur a v jejich hospodářství hrálo značnou roli i dobytkářství. Napětí mezi nositeli tehdejších kultur (některé byly alespoň zčásti současné) přineslo i budování prvních opevněných sídlišt' na výšinách ve snáze hajitelných polohách. V té době byla osídlena vrcholová plošina Malého (Holého) Chlumu, byl patrně osídlen a opevněn Velký Chlum v katastru naší vsi (je na něm patrné opevnění, nebyl však dosud zkoumán) a snad bylo osídlení i na kopci Paseka u Černé Hory v místě dnešního zámku (zde byl nalezenjenjediný kamenný sekeromlat). Zmíněná naleziště patří kulturám s nálevkovitými poháry, s kanelovanou karemikou a s jevišovickou keramikou. Hroby dosud nebyly objeveny. Ze závěru pozdní doby kamennéje v katastru vsi velké množství malých osad nositelů kultury še zvoncovitými poháry. Tito lukostřelci začali původně svoji pout' někde v západní Evropě jako nomádi pěstující dobytek, v našich krajích všakjiž dali přednost spíše zemědělství a trvale se usadili. Jejich osady z konce 3. tisíciletí př.n.l. známe z Písků, Druhého dílu, Nepluští a Horek, z Mezichlumí, Lhotek, z trati Na křibě, U dálnice, a přímo ze vsi z míst dnešní mateřské školky a zjižní části vsi nad soutokem Býkovky a Lysičky. Hroby opět neznáme. Téměř současné kultuře se šňůrovou keramikou ( název podle otisků stočené šňůry na keramice) patří patrně zbytky hrobů objevených v hliníku.

Doba bronzová, starší doba železná
Zde již můžeme být přesnější v časovém určení tohoto vývojového úseku -jedná se o časový úsek mezi léty 1 800 až 850 př.ri.l. Z katastru zatím nemáme doklad o osídlení únětické a věteřovské kultury ze staršího úseku období (naleziště bývají často v místech i následujících kultur a bývají překryty těmito vrstvami) , jejich nálezy ale známe např. ze Skalice n. Svit. a Svitávky ajej jen otázkou časujejich odkrytí i zde (malá část nalezišt'v našem katastru také ještě není blíže kulturně a časově určena). Sídliště střední doby bronzové, patřící středodunajské mohylové kultuře (15. a 14. stol. př.n.l.) známe přímo ze vsi nad soutokem Býkovky a Lysičky a z polní trati U dálnice. Hroby neznáme. Známe jich naopak velké množství z následující mladší a pozdní doby bronzové (13. až 8. stol. př.n.l.) a známe je i z následující starší doby železné (8. až 5: stol. př.n.l.). V tomto období u nás žili nositelé kultury lužických popelnicových polí a hustota a početnost tehdejších osad byly značné. Jak sám název říká, tehdej ší obyvatelé své mrtvé spalovali a v urnách - popelnicích ukládali jejich popel do země. Množství hrobů uložených na velkých plochách dal kultuře i název. Do tohoto období patří většina žárových hrobů nalezených na pohřebišti na Druhém dílujiž v 19. století, patří sem hroby z mohyl objevených v trati U dálnice počátkem druhé světové války a patří sem i několik žárových hrobů zjištěných při rozšiřování státní silnice u samoty Perná. Ke všem zmíněným pohřebištím patří i sídliště ve stejných tratích. K pohřebišti Druhý díl náleží sídliště vjižní části vsi, objevenéjiž v 19. století J. Kniesem a částečně zkoumané např. při záchranných výzkumech při rozvodu plynu v obci a při výstavbě domu v r.1993. Zde byla objevena při posledně zmiňované akci i část hliněného obětního oltáře a kamenné odlévací formy z 13. stol. př.n.l. V pozdní době bronzové byl osídlen i protilehlý břeh potoka na "farském kopečku". V pozdní době bronzové a ve starší době železné (8. až 5. stol. př.n.l.) byl osídlen a opevněn i Malý (Holý) Chlum. Podjeho úpatím byla prozkoumána i víceúčelová dílna z 6. stol. př.n.l., ve které se odlévaly bronzové náramky a pražila se železná ruda, která se zde také získávala.

Doba Keltů (laténská kultura)
Přibližně 400 let před koncem starého letopočtu ovládli náš kraj Keltové. Tito zruční řemeslníci a šikovní obchodníci dovedli plně využít nerostné a rudné bohatství kraje. Poprvé využívali hrnčířský kruh a používali zlaté a stříbrné mince. Jedno z jejich centrálních středisek - oppidum - bylo nedaleko Protivanova u obce Malé Hradisko. V našem katastru a v jeho blízkosti se podařilo objevit zatím nejhustší sít' keltských osad a dvorců na Moravě (i když ne všechna místa byla osídlena současně). Sídliště byla v tratích U dálnice a Podnivčí, U lysické silnice, v Krchůvkách, Na Nivě a Zádvoří, V Zadních sekerkách, v Mezichlumí, na Perné, u Špitálky v trati Široký a v Potočinách. Celé bylo prozkoumáno nejmladší z nich v trati Písky, kde v posledním století př.n.l. žili vedle zemědělců i řemeslníci a obchodníci s širokými kontakty po tehdejším známém světě (mimojiž dříve zmíněné předměty můžeme uvést i drobné šperky zjihovýchodní Evropy, držadlo bronzového poháru se severní Itálie, luxusní barevně malovanou keramiku aj.). Na téměř všech sídlištích byla nalezena železářská a kovářská struska dokládající místní zpracovávání železa. Na sídlišti v Zadních sekerkách ze 4. stol. př.n.l. byl odkryt i sklad připravené rudy a vápence, na sídlišti na Nivě byla objevena (zatímjakojediná na Moravě) železářská pec z 3. - 2. stol. př.n.l. s vloženým dyznovým panelem. Šperkařské dílny odlévající předměty z barevných kovů byly odkryty v Mezichlumí, na Pískách a na Nivě, v Mezichlumí byl nalezen i odlévací tyglík se zbytky zlata. Ze zničeného hrobu při stavbě německé dálnice pochází velitelský mečík a nádoba, jinakjsou keltská pohřebiště dosud neobjevena. Příchod dalších obyvatel několik málo desetiletí před koncem starého letopočtu naznačují i nálezy z Písků. Jednak zde byly nalezeny především šperky z germánského prostředí, jednak časté ožehnutí základů keltských chat naznačuje, že výměna vládnoucí moci v oblasti nemusele proběhnout nenásilně. 

Doba Germánů (doba římská a doba stěhování národů)
Germánské kmeny Svébů se v oblasti usídlili na několik století již nového letopočtu (doba římská trvala přibližně od počátku letopočtu k roku 375, pak následovala doba stěhování národů, která končila zhruba v první třetině 6. stol. n.l.). Předchozí desítky a snad i stovky generací dřívějších osídlení vytvořily kulturní krajinu s cestami, mezemi ohraničenými poli ap. a v tomto prostředí se opět na nejpříhodnějších místech usadili i nově příčhozí. Jejich nejstarší sídliště bylo vybudováno v trati U dálnice a Podnivčí již v 1. stol. a bylo zčásti prozkoumáno při stavbě dálnice. Další ves byla objevena na obou březích Lysičky v trati Zadní sekerky a Mezichlumí, nejstarší nálezy pochází z 2. stol. Velká osada stála na břehu potoka od Žerůtek, v trati U lysicka. Na většině z nich pokračovalo osídlení přinejmenším až do 5. stol., kdyjiž mluvíme o době stěhování národů. Tehdy se dalo do pohybu velké etnické společenstvo germánských Langobardů, kteří přinejmenším několik desetiletí sídleli na Moravě předjejich postupným stahováním se směrem kjihu na území někdejší Římské riše. Dlouhé přetrvávání místních vsí naznačuje, že,náš kraj byl patrně mimo tento hlavní proud a je možné, že to byloještě původní svébské obyvatelstvo, které se v druhé třetině 6. stol. smísilo s nově příchozími slovanskými kmeny (stejně takjako s nimi předtím Keltové, ti s předchozími atd.). V 5. stol. ještě vzniklo nové osídlení v trati Zádvoří a Niva, dvorec nebo malá osada byla postavena v trati Krby. Hroby neznáme. Pokračovala dále železářská produkce na většině sídlišt'. Udržela se znalost hrnčířského kruhu.

Doba Slovanů (doba hradištní - časný středověk)
Patrně již před polovinou 6. stol. pronikli do našeho kraje první slovanští obyvatelé, kteří společně se směsí předchozích etnik vytvořili základ dnešní populace. Jejich první vesnice známe z dříve uváděných polních tratí Niva a Zádvoří a druhou ves v trati U dálnice. Osídlení krajiny i katastru nebylo několik století příliš husté, projevil se zde patrně velký odchod značné části původního obyvatelstva k jihu na území někdejší Římské riše. Až teprve v období Velké Moravy, koncem 8. a v průběhu 9. stol., vznikly nové vsi v trati Krchůvky a Nepluště. Na všech těchto osadách nacházíme doklady železářské výroby přinejmenším v 9. stol. V trati Zádvoří a Niva byla prozkoumána z této doby kovárna, vyhřívačka (to je zařízení pro přípravnou oxidaci železné rudy před tavbou) a tavicí pec, do níž se dmychalo koženým měchem s keramickým náústím - dyznou. Železná ruda byla získávána a zpracovávána na současném sídlišti v Nepluštích. Po zániku Velkomoravské říše na začátku 10. stol. však nové osady opět zanikly. Skončilo ale také osídlení v tratích Niva a Zádvoří, pokračoval jen vývoj vsi U dálnice (až do 11. či 12. stol.). Nově však v té tobě byla založena osada na ostrožně "farského kopečku" a na přilehlém pravém břehu Lysičky pod ním. Zde tedy vznikl základ dnešní vsi. Na ostrožně s dnešní farou snad byla dřevěná tvrz (není však nikterak doložena). Ves byla ve vlastnictví místního vladyckého rodu, jehož jednotliví členové hospodařili na několika dvorcích (později jsou uváděny v historických zprávách nejméně dva dvory). Jejich počet se postupem doby mohl měnit, stejně tak jejich poloha. Jeden dvůr snad byl přímo v areálu nové vsi (v místě dnešní usedlosti č.2), další několik set metrů severněji mezi Zlámaninou, zahradami a polním úvozem nad Crhákovými (proto se dodnes jmenuje část obce za touto polohou Zádvoří). Až ve středověku byl uváden dvůr U Spustých (původně Na pustým), další mohl být podle nálezů v místě ústí Úvozu do vsi (dům Vykoukalových). Původní ves na "farském kopečku" byla poměrně malá, v 11. a 12. stol. byla její delší osa ohraničena na jihu dnešní mateřskou školkou a farou a na severu usedlostí č.2. Až od konce 12. a zejména v 13. stol. se osídlení zahušťovalo i mezi zmíněnými dvory. I tak se i ve středověku osídlení omezovalo v prostoru mezi Býkovkou na jihu a ústím Úvozu do vsi a dnešní hasičkou na severu. V tomto prostoru byly díky dvorům nepravidelně osídleny oba břehy Lysičky. Vlastník vsi nechal ještě před koncem l2.stol. postavit uprostřed tehdejší osady kostel (věž a kněžiště byly přistavěny až mnohem později), předtím zde žádný nebyl. Protože tehdy byla nejbližší plocha okolo kostela zastavěna, pohřbívalo se na poměrně prudkém severním svahu a až ve středověku byl vytvořen prostor pro hřbitov okolo kostelní stavby. Hroby z 12. stol. zde zkoumal zmíněný J. Knies. Starší pohřebiště k dřívějším osadám dosud nejsou známa. Koncem 12. a ve 13. stol. nastal velký rozmach osídlení v celém kraji (začalo výrazné osidlování Drahanské vrchoviny a Českomoravské vysočiny) a zahušťovala se i sídlištní síť v našem katastru. Byla založena nová ves na terase nad dnešním Porčovým mlýnem (zanikla již do 15. stol. a neznáme ani její jméno), další vesnice vznikla v dnešní severní části katastru v trati Lhotky (rovněžjiž v 15. stol. zanikla a ani o ní nemáme žádné historické zprávy, jméno polní trati však prozrazuje, že to byla jedna ze Lhot nebo Lhotek).Patrně v té době byl založen i dvůr Svéslav u Jestřebí. V blízkosti Špitálky a černohorského Dvora byla ve stejném čase jako předešlé dvě další ves, která posléze zanikla. Ta ležela (podobně jako další bezejmenná ves v trati U zeleného kříže u Cerné Hory) na trase dopravní a obchodní trasy zvané Trstenická stezka. Ta protínala náš katastr od jihu k severu. V 13. stol. vznikla také pod nově založeným hradem na kopci Paseka osada Černá Hora.Tolik stručné shrnutí dosavadních archeologických zjištění. 

Velmi skrovné historické prameny se o naší vsi zmiňují až poměrně pozdě. K roku 1173 je datováno svědectví bratrů Všeslava a Jakuba z Bořitova (zápis o něm byl učiněn až r.1240, ale to byla celkem běžná a hodnověrná praxe dodatečně písemně podchycovat většinou právní úkony učiněné dříve ústně). Vladycký rod, jehož byli příslušníky, však v průběhu 14. stol. vymřel patrně po přeslici a ves se postupně stala trvalou součástí rozrůstajícího se černohorského panství. Za zmínku stojí zjištění, že název vsi Bořitov (patrně od vlastního jména Bořita, se kterým se několikrát u místního vladyckého rodu setkáváme), je dle jeho formy mnohem mladší a odpovídá až zhruba 12. - 13. stol. Ani ve starších pramenech, kde bychom název vsi očekávali (např. Zdíkova listina) Bořitov zmíněn není a je docela možné, že došlo k přejmenování vsi.

Autor: PhDr.Antonín Štrof